Interview o dvou formách latinského ritu

Následující rozhovor s převorem kláštera benediktinů v Norci vysvětluje, proč tato komunita požádala a obdžela zvláštní úkol apoštolátu pro příznivce mimořádné formy latinského ritu.

 

P. Cassian Folsom, OSB - interview o dvou formách latinského ritu

 

Respektuje toto rozhodnutí  Druhý vatikánský koncil?

 

Kéž bychom pečlivě četli koncilní konstituci o liturgii Sacrosanctum Consilium. Bylo by to užitečné. SC 22 říká, že "Pouze církevní autorita je oprávněna řídit posvátnou liturgii. Je to Apoštolský stolec a v rámci právní normy biskup" (příslušná autorita). Motu proprio Summorum Pontificum papeže Benedikta XVI. znovu opakuje tento princip a uzákoňuje užívání starého ritu vedle ritu nového. Papež Benedikt také zdůrazňuje, že  způsob interpretace koncilních dokumentů spočívá v hermeneutice kontinuity. Tento princip je také vyjádřen v konstituci o liturgii, kde se píše: "... ať se dbá, aby nové formy organicky vyrůstaly z forem, které již existují." (SC 23 tradice a pokrok). To, o čem ve skutečnosti hovoříme, je legitimita pluralismu, což také koncil obhajuje: "Pokud nejde o víru nebo obecné dobro, nechce církev ukládat strohou jednotu formy ani v liturgii." (SC 37 církev a kulturní honoty národů). Tedy celebrace mše svaté in utroque usu rozhodně respektuje Druhý vatikánský koncil. Jsme oddáni oběma formám a dosahujeme k jiným skupinám v hledání jednoty. To je velmi koncilní přístup. 

  

 

Ale neznamená to "vrátit čas zpět"?

 

Naproti tomu chápu klášter "utriusque usus" jako skutečnou budoucnost, obzvláště v pojmech autentického ekumenismu. Tím myslím dvě věci. Za prvé: Ethos mimořádné formy je velmi podobný ethosu mnoha orientálních ritů a tedy celebrace Eucharistie obojími formami jak Novus Ordo tak i Ordo Antiquior nám dovoluje sloužit jako most mezi Východem a Západem. Za druhé: Myslím, že potřebujeme pořádnou dávku "interního ekumenismu" v Církvi tak, abychom byli schopni dialogu s katolíky, kteří jsou spojeni se staršími liturgickými formami a to bez ideologické předpojatosti.

 

Jak můžete, jako liturgik, obhájit takové rozhodnutí?

 

Je přesné, že jako liturgik jsem měl příležitost studovat a zažít bohatou různost liturgických tradicí, které existují uvnitř Církve. Je "politicky korektní", že katolíci latinského ritu jsou nadšeni byzantským ritem. Proč by nebylo "politicky korektní", aby byli stejně tak nadšeni pro mimořádnou formu latinského ritu? Historie liturgie jasně ukazuje rozmanitosti v užívání uvnitř římského ritu. Díky mnohaletému studiu liturgie jsem pochopil důležitost této jednoty v rozmanitosti. Za přítomnosti tehdy kardinála Ratzingera jsem hájil tento postoj na konferenci, která se konala v Fontgombault ve Francii v roce 1997. Jako liturgik bych také rád řekl, že neexistuje žádný dokonalý ritus, existují pozitivní a negativní momenty v každé liturgické tradici. Jediná dokonalá liturgie je ta nebeská. Navíc, obojí jak řádná tak i mimořádná forma mohou být celebrovány dobře nebo bídně. Pro srovnání, abychom byli spravedliví, musíme umístit to nejlepší z obou bok po boku vedle sebe.

 

Jak se může toto dvojí užívání ovlivňovat navzájem?

 

Řádná forma klade důraz na takové prvky jako aktivní účast věřících, užívání národního jazyka, neustálý vývoj liturgie přidáváním nových světců do kalendáře, atd. Všechno toto je velmi důležité. S rizikem zjednodušení bych řekl, že řádná forma klade důraz na rozumové chápání, mluví v próze o tom, co se stalo. Mimořádná forma nasytí bohatě intelekt také, ale počítá s gesty, symbolismem, intuicí, tichem, rituálním konáním beze slov, mluví v poezii, snad můžete říci. Člověk poznává jak racionálně tak i intuitivně. Potřebujeme jak prózu tak i poezii. Jestliže tyto dvě formy (jako dvě různé kultury) budou moci trpělivě žít společně po nějakou dobu, nakonec se mohou spřátelit.

 

Jaký pastorační užitek přinese tento nový apoštolát?

 

Klášter sv. Benedikta v Norci je v jedinečné pozici. Pastorační život ve městě je velmi dobře zajištěn diecézním klérem. Na druhou stranu bazilika není farnost, ale poutní svatyně, jejíž pastorační pozornost je zaměřena na poutníky, kteří přicházejí z celého světa. Jsme mezinárodní komunita a věnujeme se věřícím ze všech zemí. Poutníci přicházejí kvůli specificky benediktinské liturgii, která je charakterizována řekl bych mnišským neboli kontemplativním stylem.  Což je jedinečný přínos. Mimořádná forma je velmi nápomocná tomuto kontemplativnímu, až mystickému stylu, což je důvod, proč jsou jím mladí lidé tak přitahováni. Slavíme řádnou formu mše svaté tím samým stylem a proto lidé přicházejí ze široka daleka, aby se zúčastnili naší nedělní mše svaté.

 

Nebylo by lepší být jako kdoliv jiný?

 

Když použiji výrazy, které přebíráme ze světa obchodu, růst a rozvoj závisí na nalezení osobitého "niche". Tento zvláštní apoštolát slavení eucharistie in utroque usu, činí klášter v Norci zvláštní a jedinečný. Jsem si jistý, že to přispěje k růstu komunity v této době, kdy se mladí lidé nezajímají o povolání, které znamenají žít "tak jako kdokoliv jiný". 

 

 

 

Zvláštní apoštolát udělený Svatým Stolcem  (text dekretu)

 

21. duben 2009

 

Drahý otče převore,

 

Jeho Svatost, papež Benedikt XVI. od samého začátku svého pontifikátu dává na vědomí svou touhu po prohloubení jednoty Církve. Jako v minulosti tak i dnes pečlivé slavení svatých tajemství je nejúčinnější nástroj pro dosažení tohoto cíle.

 

Z tohoto důvodu, věrni intencím motu proprio Summorum Pontificum, tato pontifikální komise odpovídá na vaši žádost a pověřuje Klášter sv. Benedikta v Norci zvláštním apoštolátem - slavením Eucharistie "in utroque usu", což znamená jak řádnou tak i mimořádnou formu římského ritu a to ve spolupráci se Svatým Stolcem a ve spojení s diecézním biskupem.

 

Jsem přesvědčený, že vaše mladá benediktinská komunita bude vždy podporovat pastorační aktivity Nejvyššího Pontifika oddanou modlitbou.

 

Přeji vše nejlepší k Velikonocům,

 

Dario kardinál Castrillon Hoyos, President

Pontifikální komise "Ecclesia Dei"

 

 

( přeloženo z:  Monastero di San Benedetto Newsletter, XI/ 1,  January - April 2009)