Itálie 2011 (Norcia, Spoleto, Orte, Řím)

Určitě to všichni známe: něco si naplánujeme, myslíme si, že máme dost prostoru v plánech improvizovat a pak když ona situace nastane, tak zjistíme, že najednou může být všechno jinak. Máme dojem, že se nám to úplně vymklo z rukou. V okamžiku, kdy se smíříme s tím, že je to, jak to je,  tak nakonec přijde překvapivě dobrý konec. Zažila jsem to první den cesty do Itálie po dopravních zmatcích v Římě. Ale začnu popořadě:

Plán cesty

Bratr Ignazio, OSB z kláštera v Norcii mě pozval na své slavné sliby. Cestu celkem znám, tak jsem si naplánovala kromě Norcie ještě návštěvu Spoleta (vloni jsem došla jenom k San Gregorio) a konečně Orte (sr. Alžběta, OSB, česká benediktinka, která připravila podklady pro moderní překlad Řehole sv. Benedikta, byla před několika lety na misiích v Indonézii a nikdy zatím nebyl čas, abych se tam zastavila). Vloni když jsem jela vlakem Spoleto-Řím tak jsem si v Orte říkala, že příště už určitě. Taky psala Blandina z Budapešti a prosila o modlitbu u hrobu bl. Jana Pavla II. V Římě jsem byla už 4x, z toho 2x i na audienci na Svatopetrském náměstí, ale nikdy jsem se nedostala dovnitř do sv. Petra.

 1. den: Praha - Norcia (29. 7. 2011)

 Jsem na Ruzyni, na odletů tabuli vidím Roma-Fiumicino 11:50, New York- JFK 11:55, tak NY někdy příště. Letadlo má zpoždění, které se během trochu zmenší, nicméně přiletíme asi o 10 až 15 minut později. Motám se na letišti,  trvá mi to snad nekonečně dlouho, než se dostanu k vlaku. A něco zde je divně, lidi volají mobily, světelné tabule s odjezdy nefungují. Vlaky nikde a já mám 80 minut na to, abych se dostala na Tiburtinu. Od 14:15 zde čekám, konečně vlak přijede a v 14:50 konečně odjíždí a to velmi pomalu. 15:42 vystupuju na Roma Tiburtina. Nádraží je rozkopané, došlo mi, že funguje jenom jedna kolej. Přímý autobus do Norcie je pryč, jiný už dnes nejede. Jdu zpátky a ptám se na vlak do Spoleta. Verdikt zní: Termini. To, čemu jsem se tak chtěla vyhnout. Na Termini se zdá, že vládne ne úplně běžný zmatek. Potkávám 3 Američanky, které mají podobný problém: potřebují odjet do Perugie. Jediné informace je, že vlaky na Spoleto jsou dnes problém. Na tabuli odjezdů se rozsvítilo:  17:02 Spoleto da Orte, číslo vlaku 12122, ale kolej stále chybí. Je 17:00, předbíhám frontu u stánku s informacemi, konečně odpověď: info o regionálních vlacích u koleje číslo 14. Tam pochopím, že vlak 12122 nejede a jediná a podle jízdního řádu úplně poslední možnost dnes je v 17:43 vlak na Perugii. Už to vidím na světelené tabuli: kolej 1, vlak přijel, čekáme. Konečně před šestou vyjíždí, velmi pomalu projíždí nádražím Roma Tiburtina aniž by zastavil. Rozhlídnu se kolem sebe. Jsem v 1. třídě, ačkoliv vagón na to moc nevypadá.  Spolucestující mi dají najevo, ať zůstanu a nedělám si starosti. No prostě Itálie a Trenitalia! Vlak už má více než půlhodiny zpoždění. Je skoro tři čtvrtě na osm a stojíme a čekáme a čekáme. Poslední autobus ze Spoleta do Norcie jede v osm, říkám si, že to nemůžu stihnout a je mi to nějak jedno. Peníze na přespáni ve Spoletu mám a autobus brzo ráno jede. Je 19:57 a jsme v Baiano. Tak ještě asi 6 km. 20:03 vlak zastavuje ve Spoletu. Vidím z vlaku autobus, který stojí na zastávce, tak letím... Na autobuse je napsáno NORCIA a odjíždí s 9minutovým zpožděním. Naštěstí dnes mělo zpoždění úplně všechno. Z autobusu posílám SMS, že v 21:10 budu u brány do kláštera. Mezitím se setmělo, vystupuji u Porta Romana, jdu na náměstí. Tak jsem zase tady v Norcii na místě, kde se narodili sv. Benedikt a sv. Scholastika a kde prožili své dětství.

2. den: Norcia - slavné sliby bratr Ignazio Prakarsa, OSB (30. 7. 2011)

 Klášter v Norcii patří mezi poměrně přísné kláštery. Jde o novou komunitu, která byla založena v roce 1998 v Římě. Tehdy společně začali žít v bytě poblíž Sant Anselmo. Od adventu v roce 2000 žije komunita v Norcii v objektu vedle baziliky sv. Benedikta. Komunita je dnes mezinárodní a celkem rychle se rozrůstá. Proto se připravuje stavba nového kláštera za hradbami Norcie. Jejich zvláštním posláním je mj. modlitba za sjednocení tradicionalistů s Církví.

Ráno bratři začínají modlibou matutina ve 4:00, následují laudy v 6:00. Konventní mše svatá v mimořádné formě římského ritu je v 10:00. Dnes tedy slavné sliby bratra Ignazia, je to (pravděpodobně) první Indonézan, který vstoupil k benediktinům. Po homilii začíná vlastní obřad slavné profese.

i) VOCATIO (povolání)

Bratr Ignazio pokleká před svou matkou pro požehnání. Poté převor zazpívá z žalmu 33 verše: "Pojďte, synové, a slyšte mě, naučím vás bát se Hospodina. Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou" a bratr Ignazio přichází k převorovi.

ii) ALLOCUTIO (oslovení)

Převor pronáší slova povzbuzení  k tomu, kdo je povolán, aby se zavázal službě Bohu.

iii) INTERROGATIONES (otázky slibů)

Převor dává 3 otázky, na které bratr Ignazio odpovídá "Slibuji": a) slib stability ve zdejším klášteře sv. Benedikta z Nursie, b) slib obrácení mravů podle Řehole sv. Benedikta, stanov konkrétního kláštera a konstitucí a stanov Švýcarsko-americké benediktinské kongregace, c) poslušnost před Bohem a jeho svatými.

iv) PROFESSIO (profes, prohlášení)

 Bratr přezpívá vlastnoručně sepsanou listinu profese, potom ji položí na oltář a podepíše. "... promitto stabilitatem, conversationem morum meorum et oboedientiam secundum Regulam sancti Patris nostris Benedicti...". Nyní ho budu dále nazývat neoprofesem.

v) SUSCIPE ET PROSTRATIO (Suscipe a prostrace)

Neoprofes zpívá verš Ž 118,116 "Suscipe me, Domine, secundum eloquium tuum et vivam. Et non confundas me ab exspectatione mea." Komunita po něm opakuje totéž, zpívá se 3x pokaždé o tón výš. Nakonec všichni přidají "Gloria Patri..." Neoprofes se položí na zem, jsou přineseny pohřební svíce a pohřební pokrývka, kterým neoprofese přikryjí.

vi) SEPULTURA MYSTICA / INTERCESSIO (mystické pohřbení / přímluvy)

Zatímco neoprofes leží přikrytý pohřební pokrývkou, zpívají se za něj přímluvy a potom následuje modlitba zasvěcení.

vii) RESURRECTIO MYSTICA ET CUCULLA INDUENDA (mystické vzkříšení a přijetí kukuly)

Pohřební přikrývka a svíce se odnášejí a převor cituje z Ef 5,14: "Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, Kristus tě osvítí". Neoprofes vstane, převor požehná kukulu (znamení slavných slibů) a obleče do ní neoprofese. Následuje pozdravení pokoje a mše svatá pokračuje offertoriem.

Nejsem nijak zvláštním příznivcem tridentské liturgie, nejsem ale ani jejím zarytým odpůrcem. Mám ráda liturgii v latině, mám ráda, když lid při liturgii zpívá (což nejde při figurálkách ani při produkci různých kytarových schol). V Praze tridentskou liturgii nevyhledávám. Zde v Norcii mi liturgie zdejších benediktinů připadá hodně blízká. Vypadala LITURGIA EMAUTINA takto? Je to dar od Boha, abych mohla zde na tomto světě zažít něco, co jsme v Emauzích měli a co by mě jinak minulo?

Po mši svaté jdeme na dvůr kláštera gratulovat a předávat dary. Gratulace jsou přerušovány focením. Ve 13:00 otevírá převor dveře chodby, kterou projdeme na terasu. Zde nás čeká pranzo o několika chodech. Bratři uvařili a obsluhují nás. Proti mě sedí Betty, oblátka z Anglie, vedle jsou mladí Američani, kteří se zde zúčastnili programu zaměřeného na rozlišování povolání. Dnes Američani, ale jsou mezi nimi potomci Čechů a Slováků, kteří do USA přišli před 100 lety.

Po hostině se vydávám k Madonna delle Grazie. Odbočila jsem z cesty poněkud doleva, jdu mezi rodinnými domky, kde to neznám. I pohled na hradby Norcie je mi neznámý. Vůbec mi to nevadí. Cesta jde směrem nahoru, nemám zdání, kde jsem. Trochu doprava a už v dálce vidím bývalý klášter emauzských benediktinů. Beru to přes pole. Okolo hory, pod námi Norcia, byl dnes krásný den.

 3. den:  Norcia a hřbitov u sv. Scholastiky (31. 7. 2011)

Norcia, jako mnoho italských měst, si zachovala svůj středověký charakter. Je obklopena hradbami se 7 branami. Má 12 kostelů. Kdysi bývala biskupstvím, dnes je připojená k diecézi Spoleto. Konkatedrála S. Maria Argentea je v rohu hlavního náměstí Piazza San Benedetto. U sester klarisek je denně možno navštívit výstav Nejsvětější svátosti. Jakousi hlavní třídou je Corso Sertorio, Via Anicia vede napříč celým městem a připomíná rod Aniciů, z něhož pocházel sv. Řehoř Veliký, ale sv. Benedikt spíše ne.

 Po laudách mám dost času a tak se vydávám směrem ke hřbitovu ke sv. Scholastice. O ní toho víme ještě méně než o sv. Benediktovi. Žila zasvěceným životem už od dětství v domě svých rodičů. Okolí Norcie se též nazývá údolím sv. Scholastiky. Hřbitov je asi 2 km daleko a podle tradice zde sv. Scholastika založila první klášter benediktinek a žila zde do roku 529. Pak  odešla do Cassina. Prošla jsem vlastně první 2 km poutní cesty sv. Benedikta. Tak pro příští rok turistickou mapu!

Po mši sv. jsem odeslána k benediktinkám, abych poobědvala společně s rodinou a přáteli bratra Ignazia. Den se chýlí ke konci, zítra konečně Spoleto.

4. den:  Spoleto a Orte (1. 8. 2011)

 Za jak dlouho se člověk dokáže sbalit? Záleží na tom, kolik má věcí. Trvá mi to tak 5 minut. V 6:00 jsou laudy, loučím se s bratry, jdu si ještě koupit do pekařství 2 housky. Autobus jede po sedmé. A v autobuse překvapení: přišel revizor! Vystupuju ve Spoletu poblíž San Gregorio. Je otevřeno. Potom stoupám po schodech do kopce směrem ke katedrále. Mše svatá je v 9:00. Před katedrálou je hezký prostor pro odpočinek poutníků. Po posilnění houskami z Norcie se vydávám směr bazilika San Salvatore. Stavba mi přijde úchvatná. Kousek pod ní leží San Ponziano a mám štěstí. Zrovna přijde paní a řekne, že mě pustí dovnitř na pět minut. A pak mi ještě řekne, že mě pustí ještě do krypty na pět minut. Tak jsem vlastně viděla, všechno, co jsem chtěla a co jsem vloni vůbec nestihla. Jsem na nádraží, vlak na Orte má jet 12:20 a má kupodivu jenom 5-minutové zpoždění.

 Jsem v Orte na nádraží a studuji tabuli s jízdními řády. A konečně jsem pochopila páteční zmatky: od 29.7. do 28.8. 2011  na FR1 vlaky jedou jinak. Opisuji si ranní vlaky z Orte do Říma. Pak se vydávám cestou pěšky. Na mapě je železniční trať, ale vlakem se prý jet nedá. Jdu podle trati, v dálce vidím město na kopci. Vpravo řeka, před námi most, cesta odpovídá mapě, kterou jsem si vytiskla z internetu. Je doba siesty. Otec Cyril, OSB říkával, že v Itálii touto dobou potkáte jenom psy anebo české turisty. Sedím v parku na lavičce, nade mnou město a nad hlavou stromy, je čas na modlitbu během dne. Vidím cestičku mezi domy, vyjdu na silnici a jsem na rozcestí a vidím značení ulice. Ještě vyjdu do kopce a už vidím klášter, jak ho znám z fotografií. Zvoním a jdu do hovorny, kde čeká sr. Alžběta, OSB. Tak jsem po mnoha letech konečně tady.

 5. den: Orte (2.8.2011)

Je to jakoby z vaší rodiny již téměř všichni zemřeli. Mnoho let víte mlhavě o někom, ale nejsou to žádné konkrétní zprávy. Pak se konečně jednou setkáte a zjistíte, že je tojakoby to byla vaše sestra o jednu generaci starší. Moc jsme s vděčností vzpomínaly na naše zemřelé benediktiny P. Cyrila a P. Vojtěcha a zejména na P. Jiřího Reinsberga, za moc mu vděčíme. Kdysi někdy na konci 90. let mi řekl: "Sestra Alžběta mi psala z Indonézie, je tam na misiích". Dnes je v Orte řada Indonézanek (25 nebo 30?), klášter má v Indonézii dceřinnou fundaci. Když jsem odjížděla z Norcie, dal mi bratr Ignazio pro sestry obrázky s tím, že řekl: "Znám je všechny :-)". Jak je ten svět vlastně malý.

Dopoledne jdu do Orte, další zachovalé středověké italské městečko s mnoha kostely. Kdysi také bývalo biskupským městem. Pobyt v Itálii se mi krátí. Včera prý opět nejezdily vlaky z Říma do Orte. Zítra ráno musím vyrazit co nejdříve.

 6. den: Řím (3. 8. 2011) 

Ráno mám odvoz na vlak. V půl osmé odjíždím vlakem směr Termini. Metro má výluku na Termini směr Anagnina. Naštěstí jedu opačným směrem na Ottaviano. Jsem už popáté v Římě, ale nikdy jsem uvnitř v San Pietro. Je asi čtvrt na deset, stojím ve frontě na Svatopetrském náměstí na vstup do baziliky. Fronta za mnou se rychle zvětšuje. Jsem vevnitř  a v 10:00 začíná mše svatá. Po mši se ještě jednou zastavuji  u hrobu bl. Jana Pavla II. Tak jsem zvládla všechno, co jsem chtěla. Dále nechci už nic riskovat s dopravou, rychle metrem na Termini a přímým vlakem na letiště. Doufám, že příští rok se vydám po poutní cestě sv. Benedikta.