Opatův zápisník (1)

26. listopadu 2008

V čem hledat důvody pro to, proč se našemu klášteru, jak se zdá, dostává velkého požehnání co se týče jak mnišských povolání tak i štědrých sponzorů? Je to ve věrnosti tradiční praxi mnišského života, věrnosti Církvi, nošení hábitu, užívání gregoriánského chorálu, společné modlitbě, společné práci, oddanosti Svatému otci, atd...? Na druhé straně je mnoho jiných komunit, které zachovávají totéž ale nerozrůstají se. Záleží to snad na kombinaci různých aspektů v konkrétním čase? Je příliš snadné hledat to v těchto důvodech a posuzovat ten nebo onen. Já osobně si vždy připomenu, že v letech 1987 a 1988 mnoho mnichů odešlo a já jsem prožíval své totální selhání.

Ta léta byla pro mě velkou lekcí a nakonec jsem si pro sebe vyvodil následující závěr: Jesliže Bůh chce nějaký klášter, tak mu umožní, aby přežil a dále i rostl. Jediné, co můžeme dělat je naše nasazení ze všech sil. Jestliže Bůh nechce klášter, vůbec ničím co je v našich možnostech to nezměníme. To asi působí poněkud fatalisticky, ale zcela jistě mi to pomohlo v těch drsných letech koncem 80. let, kdy už to vypadalo, že náš klášter budou muset zavřít. Tato perspektiva mi umožnila se uvolnit a jednoduše dělat vše co jsem mohl pro formaci dobré mnišské komunity aniž bych měl obavy o to, zda bude úspěšná nebo ne.
Důvěřujte Bohu!